Projekt Jedeme na výlet představuje dětem členy sdružení České dědictví UNESCO a Česká inspirace.
Zpět na hlavní stránku - Zpět na stránku Příběhy
Příběh ze Žďáru na SázavouŽil kdysi jeden pán, byl povoláním architekt a jmenoval se Santini. A byl tak moc šikovný, že když se ve Žďáru nad Sázavou rozhodli postavit nový kostel, chtěli, aby ho postavil právě pan Santini a nikdo jiný. Postavte nám takový kostel, jaký svět ještě neviděl. A pro koho ten kostel stavíme? - ptal se pan Santini - Komu bude zasvěcený? Komu? No přeci svatému Janu Nepomuckému. Aha. - řekl pan Santini a dlouze se zamyslel. O Janu Nepomuckém jsem přeci už slyšel. To je moc zajímavá historie. Znáte ji?Jan Nepomucký byl zpovědníkem královny a ta mu říkala různá tajemství. Jednou se stalo, že si Jana Nepomuckého pozval na hrad samotný král a řekl mu: Milý Jene, hned mi pověz, jaká tajemství má královna, jinak uvidíš. Ale pane králi, - řekl Jan Nepomucký, - to my zpovědníci přeci nesmíme. My máme lidem pomáhat, aby si mohli, když mají nějaká tajemství, všechno dobře promyslet. Král se ale na Jana hrozně moc rozhněval. Tak ty mi to nechceš říct? Vždyť jsem tvůj král a ty mě musíš poslouchat. Hned mi všechno vyzraď, nebo tě dám na mučidla. Králi, králi, - řekl na to Jan Nepomucký - chceš po mě, abych udělal špatnou věc a vyzradil tajemství, která vyzradit nesmím. Budeš litovat, jestli mě dáš na mučidla. Ale král nic nedbal, co mu Jan Nepomucký řekl. A tak Jana Nepomuckého mučili, ale on nic nevyzradil. Nic? Opravdu nic nevyzradil? - křičel rozzlobený král - Tak ho zavěste z mostu a já si s ním sám promluvím a uvidí se. A tak Jana Nepomuckého pověsili z Kamenného mostu a král dal pokyn pohunkům, aby ho topili pod vodou. Tak co? - ptal se král, když Jana nad vodu vytáhli - Povíš mi to tajemství? Nesmím a nepovím, řekl Jan. Tak znovu pod vodu. - velel pohunkům král - Však ho zlomíme. A tak Jana topili podruhé a zas nic neprozradil. Král už byl celý vzteky bez sebe a nařídil - Tak ho potopte ještě jednou, králi se přeci nesmí odporovat. A tak potopili Jana potřetí, ale když ho pak po chvíli vytáhli na hladinu, viděli, že už nedýchá a je bez života. Náhle ale všichni oněměli úžasem. Kolem hlavy Jana Nepomuckého se rozzářilo pět hvězd a Janova duše se čistá a neposkvrněná vznesla k nebi. Ajaj, - zanaříkal v tu chvíli král, kterému došlo, jak zlé věci se dopustil. - Co jsem to jen provedl. Spravedlivého člověka jsem nechal k smrti umučit. A to všechno jen kvůli své hlouposti a nadutosti. Na tohle si tedy vzpomněl pan Santini a řekl si: No ano! Postavím krásný kostel, ve kterém bude všeho pět, jako bylo pět hvězd kolem hlavy svatého Jana Nepomuckého. A tak, když se přijedete podívat do Žďáru na Sázavou, tak tam na Zelené hoře nad Žďárem najdete moc zvláštní kostel. Má pět vstupních bran, pět kaplí, pět oltářů... Jen na stropě uvnitř kostela najdete obraz jazyka. Ten jediný jazyk nám připomíná, že každý člověk má právo na svá tajemství a sám se má rozhodnout, kdy a komu je prozradí. A my ostatní, když někomu slíbíme, že jeho tajemství nevyzradíme, máme držet jazyk za zuby a slib dodržet. A až vám někdo bude chtít namluvit, že tajemství mají jen lidé, kteří udělali něco špatného, tak si na něho dejte velký pozor, protože to s vámi nejspíš nemyslí dobře. A možná se ptáte, co měla královna za tajemství, že kvůli němu musel Jan Nepomucký umřít. Tak to se už nikdo nikdy nedozví. A my už víme, že to je dobře, protože nám do toho nic není. Písnička ze Žďáru na SázavouPísnička ze Žďáru nad Sázavou - Filip Pýcha |