Projekt Jedeme na výlet představuje dětem členy sdružení České dědictví UNESCO a Česká inspirace.
Zpět na hlavní stránku - Zpět na stránku Příběhy
Příběh z TřeboněKdysi dávno byly kolem Třeboně jen samé mokřady a močály. A lidé v Třeboni bědovali: Ajajaj, to je ale zpropadená věc. Samé mokřady, samé močály, dnem i nocí jen samí komáři. A tak si místní panovníci pozvali jednoho moc šikovného a chytrého pána, který dostal za úkol s tím něco udělat. Jmenoval se Jakub Krčín.A já vím, co udělám. - řekl si hned, jak se kolem Třeboně prošel. - Nechám tu zbudovat spoustu rybníků. Komáři zmizí a ještě bude užitek z ryb, které tu v těch rybníkách nechám vysadit. A tak sedl k mapě a začal kreslit. Tuhle jeden rybník, - povídá si - tuhle další a tady ještě jeden. A hned nechal povolat spoustu poddaných, kteří podle jeho plánů začali budovat hráze. Ale bylo mu to málo. Musím navrhnout ještě mnohem víc rybníků. Víc, víc, víc... Čím víc rybníků, tím víc bohatství, tím větší užitek. Tuhle by mohl být pěkný rybník. No ano, ale tady překáží kus města... No co, necháme ho tedy zbourat. A tady další a mnohem větší rybník. No ano, ale to bych musel přehradit celou řeku... No co, přehradíme tedy řeku. A ještě víc rybníků. Kam by se jen vešly... Tady. Ale odkud sem dostaneme vodu, když tu žádná není. To bychom museli zbudovat celé nové řeky... Inu, zbudujeme tedy nové řeky. A poddaní se od svítání do soumraku dřeli a stavěli podle jeho plánů. Zbořili část města, velkou řeku přehradili a nové řeky vykopali. Až jednoho dne za Jakubem Krčínem poddaní přišli, a žádali ho o slyšení. Tak rychle, rychle. - povídá Jakub Krčín. - Nemám čas na dlouhé povídání. Musím do map vymyslet další rybníky. Milý náš pane, - řekli mu poddaní - od svítání do soumraku dřeme se na stavbě hrází. Prosíme Tě, jestli nás necháš chvíli vydechnout. Mnozí z nás jsou nemocní, své rodiny jsme už dlouhý čas neviděli. Cože? - rozzlobil se Jakub Krčín - Nemohu vás nechat odpočívat. Musíte stavět hráze. Potřebujeme další rybníky, aby náš kraj byl krásný a bohatý. A nedopřál jim nic a hnal je do práce. Když je to tak, - říkali si pak poddaní u hráze - tak ať Krčína vezme čert za to, co nám dělá. A když pak Jakub Krčín zemřel, čert si pro něj opravdu přišel. Dodnes vídají lidé o půlnoci, jak po hrázích třeboňských rybníků jezdí vozík tažený dvěma černými kocoury a čert s Jakubem Krčínem sedí na kozlíku. Ten čert ho pak vysadí a zapřáhne do pluhu místo volků a chudák Jakub Krčín se musí po smrti v bolesti a potu tváře dřít tak, jako on nechával dřít své poddané. Jeden Třeboňák mi vyprávěl, že když se onehdá vracel z hospody domů, usnul na hrázi a vzbudil ho až vozík tažený černými kocoury. Proč jsi pro mě přišel? - křičel prý na kozlíku Jakub Krčín na čerta. - Vždyť jsem vykonal tolik dobrého. A to je pravda. Jeho dílo dobře slouží lidem dodnes - vždyť třeboňští kapři jsou nejvyhlášenější vánoční pochoutkou v naší zemi. I těch komárů je kolem Třeboně mnohem míň, než jich bývalo. Ale Krčínova duše pokoje nedošla. Tolik myslel na věci příští a svou slávu, že zapomněl na věci přítomné a lidi kolem sebe. No vážně, nelžu vám. Však si zajeďte do Třeboně a o půlnoci se projděte po hrázi některého rybníku. Třeba tam Jakuba Krčína potkáte a třeba si nechá vysvětlit, jaké zlé věci provedl. Věřím, že až se jednou za ně zastydí, tak bude čert muset jeho duši propustit. Písnička z TřeboněPísnička z Třeboně - Filip Pýcha |