Projekt Jedeme na výlet představuje dětem členy sdružení České dědictví UNESCO a Česká inspirace.
Zpět na hlavní stránku - Zpět na stránku Příběhy
Příběh z ChebuPříběh, který vám teď budu vypravovat, je ten nejsmutnější ze všech našich příběhů. Ony to tenkrát vůbec byly moc špatné časy. V Evropě zuřila válka, která trvala dlouhých třicet let a tak jí známe jako válku Třicetiletou. V Českém království tenkrát žil vévoda a generál Albrecht z Valdštejna, člověk velmi bohatý a velmi mocný. Měl velikou vlastní armádu a peněz víc, než kdekterý císař a král. I když byl tak mocný, dal rakouskému císaři slib, že bude ve válce stát na jeho straně a věrně bojovat pod jeho praporem, a svůj slib dodržoval.Jednoho dne si Albrecht povzdechl: Stárnu. Sužují mě zlé nemoci a válka mi bere všechnu sílu. Pojedu na své panství do Chebu, odpočinu si od bojů a pobudu se svými přáteli. A tak se nečekaně objevil u bran města Chebu a dorazil na náměstí, kde se ubytoval v jednom z domů. Když se jeho přátelé dozvěděli, že přibyl se svou družinou do města, hned se sešli, aby se spolu radili. Řekl jsem přátelé? Jen se na ně podívejte. A hlavně si pozorně poslechněte, o čem si povídají: Tak ho tu máme. - mne si ruce první. To je dobře, že ho tu máme. Můžeme konečně provést náš plán. - zamhouřil zlolajně oči druhý. A třetí se potměšile zakřenil a povídá: Tak se uradíme, jak to všechno provedeme... Jen poslouchejte, jak se šeptem radí. To nevěstí nic dobrého. Nastalo ráno a tři spiklenci vyrazili za Albrechtem do jeho domu. A to vám bylo samé: Buď zdráv, pane. Vítáme Tě doma, pane. Rádi bychom Tě dnes večer pozvali i s Tvojí družinou k nám na večeři, pane. Děkuji vám za milé pozvání. - odvětil jim nemocný vévoda Albrecht. - Ale sami vidíte, jak na tom jsem. Nevím, jestli mi nemoc nezabrání v tom, abych se na vaši oslavu večer dostavil. Ale své družině pozvání vyřídím a myslím, že rádi půjdou. A tak nastal večer a lidé z družiny od Albrechta z Valdštejna přišli na hostinu. Pili vesele víno, až jeden z hostitelů tasil meč a vykřikl: Vojáci, rychle sem, zabte je všechny. Bojovalo se krátce a zaskočení hosté všichni do jednoho padli mrtví k zemi. Hurá, hurá, hurá! křičeli rozradostnění vrazi. A připíjeli si na vítězství, až jeden z nich povídá: No jo, ale podívejte. Albrecht z Valdštejna tu není. Co to říkal? Že kvůli nemoci nejspíš zůstane ležet doma v posteli. Vždyť mi dobře víme, kde ho hledat. A tak vyrazili na náměstí a když jim překvapený Albrecht z Valdštejna otevřel, jednou ranou jej probodli a mrtvolu odvezli s sebou na hrad. Tak nám to vyšlo. - radovali se. Albrechta před rakouským císařem očerníme, že se s nepřítelem na zradě domlouval, a císař se nám jistě za službu odmění a Valdštejnovo bohatství mezi nás tři pěkně rozdělí. Dnes panují jiné mravy než tenkrát, dnes by všechno dozajista dopadlo úplně jinak. Víme přeci, že dnes lotři neujdou trestu a skončí za mřížemi. Ale tenkrát zlé časy takovým lotrům přály. Císař i lidé pomluvám uvěřili a vrazi byli za svůj skutek odměněni Valdštejnovým bohatstvím. A vy se teď na mě asi zlobíte, proč vám tu vyprávím tenhle smutný příběh s tak ošklivým koncem. To já jsem chtěl jen připomenout, že si máme dobře vybírat své kamarády. Lidé jsou všelijací, dobří i zlí. Těch dobrých je víc, ale protože nežijeme v pohádce, tak zlého člověka někdy odhalíme, až když už je pozdě. Tak já jen, abychom si dali pozor a neskončili jako ten Albrecht z Valdštejna. Písnička z ChebuPísnička z Chebu - Filip Pýcha |