Projekt Jedeme na výlet představuje dětem členy sdružení České dědictví UNESCO a Česká inspirace.
Zpět na hlavní stránku - Zpět na stránku Příběhy
Příběh z BrnaV jednom městě, které se jmenuje Brno, žijí moc hodní lidé. Ti se jmenují Brňáci. Ale když jsem tam byl poprvé, myslel jsem si, že jsou to asi trochu popletové. Zrovna zvonili poledne a já jsem tedy zašel do restaurace na oběd. Sedl jsem si, a když se objevil pan vrchní, řekl jsem mu, že bych si chtěl dát oběd. Cože? Vždyť je teprve jedenáct! - řekl na to pan vrchní. Jedenáct, říkáte? - povídám já - Ale vždyť před chvilkou zvonili poledne. Správně, vždyť tady v Brně se zvoní poledne v jedenáct hodin. To jste nevěděl? To jsou mi věci. - kroutil jsem hlavou - Co je tohle za zamotanou kulišárnu? To mi tedy vysvětlete. A pan vrchní mi to tedy vysvětlil.To bylo tak. Kdysi dávno přitáhla k Brnu švédská armáda a obléhala ho. A generál Švédů byl celý rozmrzelý. Jen si ho poslechněte: Zpropadená věc, tihle Brňáci. Když jsme přišli, myslel jsem si, že Brno bude naše za jeden nebo dva dny. A přitom tu bojujeme nějaký ten měsíc a pořád nic. Pokaždé vyrazíme do útoku a bušíme do hradeb hlava nehlava. Ale Brňáci? Ti se nám shora z hradeb vesele smějí. Jen se na ně podívejte. Ale já už vím, co udělám. A tak si švédský generál dal zavolat velitele svých vojsk a řekl mu: Veliteli, vzkažte vojákům, že zaútočíme zítra na město vší silou, kterou máme. Budeme se bít jako lvi a jestli město nedobudeme, než zazvoní polední zvon, tak odtáhneme pryč a zkusíme bojovat někde jinde. A tak vojáci stále dokola útočili na hradby a stále dokola Brňáci útok odráželi a smáli se jim. Bylo chvíli před jedenáctou hodinou, když švédský generál zavelel k dalšímu útoku. Brňáci už stáli na hradbách a těšili se, jak se budou Švédům znovu smát. Ale co to!? Hradby začaly pod náporem Švédů pukat a Brňáci celí vyděšení utíkali městem a křičeli, aby všichni v Brně věděli, co se přihodilo. Švédové prorazili hradby. Spaste duši. Za chvíli už naše město dobudou. A jeden z nich, zvoník z katedrály na Petrově, si pomyslel: Jak to jen udělat, aby všichni věděli, že jim hrozí nebezpečí. Už vím! A běžel tedy rovnou do zvonice a začal bít zvonem na poplach. A najednou... Brňáci s otevřenými ústy koukají, jak se švédští vojáci uprostřed skoro vyhraného útoku otáčí a odcházejí pryč. Co se to stalo? - říkali si všichni. A my už to přeci víme, že ano, děti? Švédové si mysleli, že už je poledne a tak ukončili boj a odtáhli pryč. A od těch dob se na památku zvoníka, který svým vyzváněním zachránil celé město, zvoní v Brně na Petrově poledne už v jedenáct hodin. Vidíte, jak to všechno dobře dopadlo. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Ale ne, tohle není žádná pohádka. To je pravda pravdoucí. Jen si do Brna zajeďte a, až bude jedenáct, poslechněte si, jak vesele zvoní na Petrově polední zvon. Písnička z BrnaPísnička z Brna - Filip Pýcha |